Nastavení zdrojů v Mandriva Linuxu — Drakrpm-edit-media

rpmdrake zdroje

Mandriva Linux je jedna z distribucí, které jsou doporučeny k začátkům s Linuxem. Přitažlivost Mandriva Linuxu pro začátečníky spočívá také ve velmi silnému grafickému nástroji pro nastavení systému – Ovládacím centru Mandriva Linuxu, díky němuž se dá většina nastavení hardwaru i systému zvládnout z jednoho místa. V tomto seriálu se budeme věnovat právě MCC (z anglického Mandriva Control Center) a ukážeme si jeho jednotlivé nástroje.

V Mandriva Linuxu, na rozdíl od jiných operačních systémů, máte k dispozici více než jen holý operační systém. Získáte s ním i kompletní softwarovou výbavu: od grafických prostředí, kancelářských aplikací, přes multimediální přehrávače, internetové prohlížeče a komunikátory až po hry. Celkový objem dat, která dostanete s Mandriva Linuxem k dispozici, se pohybuje na úrovni asi 20 GB. Není zvykem takový objem dat dodávat na DVD. Vše je připraveno na internetu.

Na první pohled se může zdát, že správa softwaru musí být velice komplikovanou záležitostí, ale právě opak je pravdou, jak jsme si ukázali v minulém díle Správce softwaru v Mandriva Linuxu – Drakrpm. Zabývali jsme se možnostmi nástroje pro přidávání, odebírání a aktualizaci programů.

Vše, co instalujete přes správce softwaru tak, jak bylo ukázáno v minulém díle, se stahuje z takzvaného zdroje či repozitáře, přičemž oboje značí jedno a totéž: místo, kde jsou nahrané balíčky. Toto je nutné nastavit předtím, než začnete cokoli instalovat.

Rozdělení zdrojů v Mandriva Linuxu

Jak jsme již napsali, je skoro veškerý software uložen ve zdrojích softwaru, což jsou nejčastěji internetové FTP servery, ze kterých Drakrpm při instalaci stáhne potřebný balíček, popřípadě balíčky.

To, že repozitáři jsou nejčastěji FTP servery, ještě neznamená, že jste odkázáni jen na FTP přenos. Můžete využít i HTTP protokol, rsync a další.

V Mandriva Linuxu se dají zdroje rozdělit do tří kategorií. V první by byly oficiální zdroje. Tyto zdroje jsou oficiálně podporovány výrobcem distribuce, obsahují balíčky, které jsou stabilní a ověřené. Jsou tři, a to main, contrib a non-free. Ve zdroji main — hlavní — jsou systémové balíčky, jako je například jádro nebo balíčky nejpodstatnějších programů a dvou nejrozšířenějších prostředí – KDE a Gnome. Druhý oficiální zdroj se jmenuje contrib, z anglického výrazu “přispívat”. Zde jsou balíčky, které nejsou již tak podstatné pro systém, ale nějakým způsobem rozšiřují možnosti programů ve zdroji main. Poslední oficiální zdroj se jmenuje non-free. Zde jsou balíčky, které nemají otevřené zdrojové kódy. Jedná se především o ovladače různého hardwaru jako grafických karet či wifi.

Druhá kategorie zdrojů se označuje jako neoficiální zdroje. Zde jsou balíčky, které nejsou oficiálně podporovány výrobcem distribuce. Obsahují pro uživatele velmi zajímavé balíčky, které ovšem nemohou být umístěny do prvních dvou repozitářů — nejčastěji z licenčních důvodů. Nacházejí se zde například kodeky pro přehrávání multimediálních souborů a mnohé další.

Třetí, poslední skupinou, jsou soukromé repozitáře. Tyto repozitáře udržují jednotliví uživatelé pro potřeby své a svých přátel. Jsou zde balíčky s nejrůznějšími programy. Buďto novější verze, než jsou v oficiálních repozitářích, nebo programy a balíčky v distribuci neobsažené (což se týká velmi mála programů).

Základy práce se správcem zdrojů v Mandriva Linuxu

Nastavit zdroje softwaru

Nastavit zdroje softwaru

Pro nastavení zdrojů slouží nástroj jménem Drakrpm-edit-media. Nejčastější způsob jeho spuštění je z Ovládacího centra Mandriva Linuxu ikonou s názvem Nastavit zdroje softwaru pro instalaci a aktualizaci, jak je vidět na obrázku. Hlavní rozhraní nástroje pro nastavení zdrojů je jednoduché a přehledné. V okně jsou vypsány veškeré nastavené zdroje, zdali jsou povoleny jako instalační či aktualizační, protokol používaný pro přenos, tlačítka pro rychlé přidání zdroje a při výběru konkrétního zdroje i možnost jeho úpravy či odebrání.

Nastavení a správa zdrojů v Mandriva Linuxu

Nastavení a správa zdrojů v Mandriva Linuxu

Přidávání nových oficiálních zdrojů

Přidání oficiálních zdrojů je jednoduchá záležitost, která si vyžádá jen pár kliknutí myší. Stačí kliknout na tlačítko Přidat, které je v hlavním okně v pravé části. Stačí si vybrat, zda-li chcete celou sadu zdrojů, nebo jen zdroje pro aktualizaci systému.

Ať už zvolíte kompletní sadu zdrojů, nebo jen zdroje pro aktualizaci, budete dotázáni, zdali jste připojeni k síti, což stačí potvrdit. Následně vám bude nabídnut seznam zrcadel se zdroji.

Přidání zdrojů softwaru - všech, nebo jen pro aktualizace

Přidání zdrojů softwaru - všech, nebo jen pro aktualizace

Možná jste trochu zaskočeni, proč vám program nenabízí rovnou zdroj, ale jakési zrcadlo a co to vlastně ono zrcadlo je. Repozitáře nejsou na internetu pouze na jednom serveru, ale stejné repozitáře jsou rozmístěny (duplikovány, zrcadleny) na nejrůznějších serverech po světě. Na každém takovém serveru je tedy naprosto stejná sada repozitářů se stejnými balíčky. Změní-li se obsah hlavního zdroje, v ostatních se změna okamžitě projeví – takzvaně se zrcadlí obsah).

Systém stáhne seznam všech dostupných zrcadel. Při instalaci softwaru poté bude balíčky stahovat z toho nejbližšího, aby data zbytečně necestovala přes celý svět. Pokud bude nejbližší zrcadlo nedostupné, bude se stahovat ze zrcadla druhého nejbližšího, popřípadě dalšího. Systém je tak velmi spolehlivý.

Pokud přemýšlíte, zda a jak systém pozná, co je geograficky nejblíž, pak odpověď zní – ano, pozná. Lze to určit podle vaší IP adresy, výběr nejbližšího zrcadla pak provádí instalátor v okamžiku instalace.

Ke stejnému dialogu se dostanete i přes nabídku v menu Soubor, kde stačí kliknout na položku Přidat zdroj nebo klávesovou zkratkou Ctrl+m. V tomto případě dostanete dokonce možnost vybrat si, které zrcadlo budete preferovat.

Přidávání nového neoficiálního zdroje

Předchozím postupem přidáte pouze první ze tří kategorií zdrojů, které jsem definoval na začátku článku. Zdroje neoficiální a soukromé se přidávají nepatrně odlišným způsobem. Nejobtížnější je najít adresu každého zdroje, který chcete přidat a kde jsou nahrané balíčky. Rozhraní pro manuální přidání nového zdroje je dostupné přes menu Soubor pod položkou Přidat vlastní zdroj.

Hlavní rozhraní pro přidání vlastního zdroje

Hlavní rozhraní pro přidání vlastního zdroje

Pokud dáváte přednost klávesovým zkratkám, je dialog pro přidání vlastního zdroje dostupný pod kombinací kláves Ctrl+a.

Řádek pro Název zdroje najdete v každém z pěti typů zdrojů softwaru:

Dialog pro přidání FTP zdroje

Dialog pro přidání FTP zdroje

  • Lokální soubory zvolíte ve chvíli, kdy máte repozitář na svém vlastním disku – to je nejméně častá volba, protože málokdy si repozitáře stahujete na svůj vlastní disk. Onou výjimkou je chvíle, kdy máte svou velkou počítačovou síť. Jakmile poté instalujete libovolný balíček, nestahuje se pro každý počítač zvlášť, ale instalujete z tohoto repozitáře nahraného na disku. Důvodem je tedy šetření přenosových linek a rychlejší následná instalace softwaru – po místní síti je přenos mnohonásobně rychlejší než po internetu.
  • HTTP, FTP a RSYNC jsou pouze komunikační protokoly. Některé FTP servery mohou vyžadovat uživatelské jméno a heslo, většinou jsou ovšem všechny bez hesla. Který protokol poznáte jednoduše z prvních znaků adresy serveru – http://, ftp:// či rsync://.
  • Poslední místo, kde se mohou nacházet repozitáře, jsou výměnná média. Tento typ zdroje je například instalační médium, ať již ve verzi ONE nebo DVD či CZ.

V případě výměnného média nestačí jako přípojný bod zadat /media/cdrom/, nýbrž celou cestu až do adresáře, v němž jsou uložené balíčky.

Na každém typu zdroje (lokální soubor, HTTP, FTP, RSYNC i výměnné médium) se konečně nacházejí i dvě volby. Volba nastavení zdroje jako aktualizačního způsobí, že se balíčky v tomto zdroji budou kontrolovat při aktualizacích systému. Pokud zdroj nebude nastaven jako aktualizační, nebudou balíčky v tomto zdroji při aktualizaci brány v úvahu.

Jakmile je zdroj jednou přidán, aktualizační příznak mu nelze přiřadit v běžně spuštěném hlavním okně aplikace. Je nutné aplikaci spustit s parametrem --expert. Spusťte si terminál a napište drakrpm-edit-media --expert. Poté jen zadejte heslo superuživatele. Nyní jsou zatržítka pro sloupec Aktualizace aktivní a lze je přepínat – a tím také měnit příznak zdroje.

Pokročilé možnosti systému

Nastavení obecných vlastností systému

Mandriva Linux 2009.0 nasadil nový nástroj pro stahování balíčků z internetu. Tento nový nástroj již funguje spolehlivě a není důvod jej měnit ani v mladších verzích systému. Pokud byste i přesto z nějakého důvodu chtěli použít jiný, je to možné nastavit v Globálním nastavení v menu Volby. V tomto menu je také možné upravit kontrolu balíčků – pokud zrušíte kontrolu, zrychlíte nepatrně instalaci. Ovšem ušetřený čas je možné počítat na maximálně jednu sekundu, což je naprosto zanedbatelné ve srovnání s případným rizikem špatně staženého balíčku. Poslední možnost zacházení s XML metadaty opět doporučujeme nechat na výchozí hodnotě.

Jak na proxy

Někteří uživatelé se připojují přes tzv. proxy server, popř. používají proxy pro jistý typ přenosu (FTP například). Nastavení proxy serveru pro správce zdrojů je velice jednoduché. Budete k tomu potřebovat adresu proxy serveru, přes který se budete chtít připojit. Pokud to bude váš proxy server vyžadovat, tak i přihlašovací jméno a heslo. Nastavení se provádí v okně Nastavit proxy. Toto se spouští přes menu Volby a položku Proxy, případně klávesovou zkratkou Ctrl+r. Na obrázku je vidět, že se připojuje uživatel petos s heslem k proxy serveru Masarykovy univerzity proxy.muni.cz.

Nastavení proxy serveru

Nastavení proxy serveru

Paralelní správa softwaru

Pokud provozujete velkou síť, nejspíše si vytvoříte vlastní zrcadlo zdrojů, abyste šetřili provoz na připojení do internetu. Jistě byste také rádi ušetřili čas při správě softwaru – při instalaci a odebírání balíčků či jejich aktualizaci. Jistě vás tedy zaujme paralelní spouštění urpmi.

Než začnete s přípravou paralelní správy, je třeba na každém počítači, který takto chcete spravovat, realizovat několik kroků. Nejprve je to instalace stejné (!) verze Mandriva Linuxu. Dále je to instalace balíčků openssh-server, openssh-client, urpmi-parallel-ssh a spuštění služby sshd. Posledním krokem pak povolte SSH službu ve firewallu.

Službu sshd spustíte buď v terminálu jako root příkazem service sshd start nebo v Ovládacím centru Mandriva Linuxu v části Systém, položka Spouštět a zastavovat systémové služby. SSH server ve firewallu povolíte opět jednoduše v Ovládacím centru Mandriva Linuxu, tentokráte v části Bezpečnost v položce Nastavit váš osobní firewall.

Hlavní okno s paralelní správou zdrojů

Hlavní okno s paralelní správou zdrojů

Nyní je třeba nadefinovat si skupiny počítačů, které chcete takto vzdáleně řídit. Je možné mít vícero skupin s počítači, přičemž některé se mohou částečně překrývat. Každá skupina počítačů tak může být řízena zvlášť (na skupinu databázových serverů není nutné instalovat grafické prostředí, na pracovní stanice zase není třeba instalovat zálohovací software).

Nastavení skupiny jménem TEST, SSH, počítač s IP 192.168.1.2

Nastavení skupiny jménem TEST, SSH, počítač s IP 192.168.1.2

Pokud v hlavním okně pro paralelní správu kliknete na tlačítko Přidat, objeví se dialogové okno pro přidání nového zdroje. Nejprve je tedy třeba nastavit jméno skupiny. Jméno se může skládat pouze z písmen anglické abecedy, přičemž záleží i na velikosti písmen. Druhá volba se týká použitého protokolu. Vřele doporučuji použití SSH protokolu. Nyní již je třeba jen doplnit IP adresy (či síťová jména) počítačů, které chcete řídit pomocí paralelní správy.

Pokud chcete používat jen některé zdroje, stačí je přidat do dialogu Omezení zdroje. Paralelní správa poté bude používat pouze takto vyjmenované zdroje.

Nyní již máte vše připraveno pro paralelní řízení správy softwaru. Toto bohužel není možné provádět z Drakrpm tak, jako při správě jediného počítače, ale pouze z terminálu. Syntaxe příkazu následně je:

urpmi|urpme --parallel JMENO_SKUPINY příkazy pro urpmi|urpme

Relace se chová stejně, jako byste u počítače přímo seděli, proto se pokuste použít co nejvíce parametrů k tomu, aby se situace, vyžadující váš zásah, co nejvíce automatizovaly.

Ke každému připojovanému počítači se budete muset přihlásit jako uživatel root, což by si v síti o 300 počítačích vyžádalo třistakrát zadat heslo, což je nemyslitelné. Prozkoumejte proto možnost ssh-agenta.

2 komentáře

  1. aklikuk | 01.05.2011 | 17:12 | Odpovědět

    Co mám dělat,když my to hlásí,že nejde stáhnout žádný balíček kvůli nějákým chybám???

    1. Peťoš Šafařík | 01.05.2011 | 17:14 | Odpovědět

      Zeptat se na http://forum.mandrivalinux.cz a dopsat verzi, který balíček a jakým chybám.

      Mou soukromou čarodějnici, která mi věštila tyto informace z křišťálové koule, mi v pátek upálili… 😉 😀

Leave a comment

Sorry, you must be logged in to post a comment. Login