První část rozhovoru s Eugeni Dodonovem, šéfem vývojářů Mandriva Linuxu

Peťoš ve svých rozhovorech neustal a vyptával se i dalších lidí. Tentokrát se nebál zeleného pásku v taekwondu a Muay Thai a vyzpovídal Eugeni Dodonova – původem ruského, nyní brazilského vývojáře Mandrivy. A poslední rok i šéfa vývoje Mandriva Linuxu 2011. Probereme jeho historii, pracovní zkušenosti a strategii Mandrivy.

Ahoj Eugeni. Mohl bys nám představit sebe i svou pozici v Mandrivě? Jaké jsou tvé povinnosti?

Ahoj Peťoši, mé jméno je Eugeni (nebo Evgeni, záleží na výslovnosti) Dodonov. Původně pocházím z Moskvy v Rusku, ale od roku 1996 žiji v Brazílii. Od svých osmi let, kdy mi táta koupil můj první počítač, se věnuji počítačům a příbuzným technologiím. Na univerzitě UFSCar (Federal University of São Carlos) v Brazílii jsem získal magisterský titul a na USP univerzitě (University of São Paulo) jsem si udělal i doktorát.

Do Mandrivy (společnosti) jsem přišel ke konci roku 2008 a začal jsem pracovat jako vývojář/softwarový inženýr. Nejdříve jsem se věnoval nástrojům msec, drakfirewall, drakx-net, ale také jako maintainer (udržovatel) balíčků. Po další dva roky jsem se pohyboval ve výzkumu a vývoji, OEM produktech a vývoji zakázkových produktů pro naše brazilské partnery. Od roku 2009 jsem se přidal k Mandriva Security týmu (týmu věnujícímu se bezpečnosti), kde jsem pracoval především s Vincentem Danenem a s Odenem Erikssonem na bugfixech (technická pozn.: bugfix je termín pro aktualizaci opravující bezpečností díru) napříč všemi produkty Mandrivy.

Když v roce 2010 odešel Wanderlei Cavassin, jeden ze zakladatelů Conectivy (pozn.: Conectiva je brazilská firma, která se spojila s francouzskou firmou Mandrake a vznikla firma Mandriva), bylo mi nabídnuto jeho místo v čele inženýrů brazilské sekce Mandrivy. V listopadu téhož roku jsem se stal zodpovědným také za vývoj všech produktů Mandrivy na desktopy a release manager pro distribuci Mandriva Linux.

Mám mnoho různých povinností a aktivit, takže není možné je zmínit všechny 🙂 Myslím, že nejpodstatnější, co jsem v Mandrivě udělal, bylo kompletní přepsání nástroje msec, většina změn v síťových aplikacích (drakx-net, netprofile, net_monitor), vývoj prvního (a dosud také posledního) grafického rozhraní k Tomoyo Linuxu (tomoyo-gui), vývoj Mandriva Classmate (nástroje pro vzdělání), bezpečnostní aktualizace pro produkty Mandriva, integrace networkmanageru a systemd systémů do Mandriva Linuxu 2011 (s ohromnou pomocí Andreye Borzenkova), vydání Mandriva Linuxu 2010.2 a koneckonců celkový vývoj a vydání Mandriva Linuxu 2011.

eugeni

Eugeni Dodonov

Řekl bych, že jsi v neustálém kontaktu s dalšími distribucemi. Ale používáš nějakou další distribuci (resp. UN*X-like systém)? Kterou?

Používal jsem mnoho různých distribucí v průběhu posledních dvanácti let. Mou oblíbenou byl Slackware, kterou jsem používal asi šest let. Dokonce mě někteří kolegové v UFSCar označovali za Slackware guru (například Piter Punk, jedno z nejznámějších jmen ve světě Slackwaru, seděl na UFSCaru ve vedlejší budově než já). Mimo Slackware jsem také používal Gentoo, openBSD, FreeBSD a archLinux. Mám ale zkušenosti s velkým množstvím dalších.

Dle mého názoru je velké množství linuxových distribucí jednou z největších výhod Linuxu – vždy zde bude distribuce, která vás uspokojí. Všechny vaše potřeby. Zatímco to někteří považují za nevýhodu (jakože neexistuje jednotný systém, který by mohl konkurovat Windows/Macům/čemukoli), tak já si myslím, že je to jen jiný úhel pohledu. Flexibilita a různorodost je to, co dělá Linux silným – a pokud něco nefunguje tak, jak byste si přáli, máte vždy možnost si to sami opravit a upravit tak, abyste byli spokojeni. Vezměme například Android, MeeGo, Ubuntu, RedHat, Slitaz, Mandrivu – všechny tyto jsou zcela rozdílné a přitom všechny patří k linuxovému světu.

Ale pokud mám říci, která distribuce v poslední době upoutala mou pozornost nejvíce, musím zmínit ArchLinux (což je dle mého názoru nejlepší rolling-up distro s fantastickou infrastrukturou balíčků) a Scientific Linux, což je distribuce založená na RedHatu a pomalu, ale jistě nahrazuje CentOS na serverech a enterprise řešeních.

Jaká je strategie Mandrivy, resp. cookeru?

S přípravou vydání Mandriva Linuxu 2011 se změnil způsob vývoje. Namísto práce na cookeru po několik měsíců a poté jeho zmražení, následně vydání nové verze Mandriva Linuxu a poté znovu-otevření cookeru, jsme se rozhodli vzít si to nejlepší z obou světů – stabilního vydávání a rolling-up distribucí.

Takže počínaje Mandriva Linuxem 2011 bude mít Mandriva Cooker jako rolling-up distribuci, ze které se periodicky vytvoří nová větev, ta se zmrazí, stabilizuje a vydá se nová verze.

Pokud vezmu Mandriva Linux 2011 jako příklad, tak teď vyjde Mandriva Linux 2011, za šest měsíců bude vydána Mandriva Linux 2011.1 s aktualizacemi, poté 2011.2 a tak dále. Souběžně s tím bude cooker jako rolling-update distribuce.

Mandriva Linux přijal (jako jediná distribuce, alespoň pokud vím) RPM5. Jaké jsou jeho výhody pro tebe jako pro vývojáře a jaké pro koncového uživatele?

Diskuse nad RPM4 a RPM5 má hluboké kořeny a to je fakt na dlouho, takže uvedu pouze můj úhel pohledu na věc.

RPM4 větev je ta stabilní, která je především udržovaná, do které se posílají opravy. Bohužel nové vlastnosti se nepřidávají. Toto je ohromná výhoda pro velká řešení a distribuce, které potřebují podporu na deset (a mnohdy i více) let. Pro podnikové prostředí je třeba, aby bylo vše předvídatelné a podporované. Tam jsou tyto vlastnosti potřeba více než cokoli jiného.

RPM5, na druhou stranu, je vyvíjena svou vlastní komunitou, vedenou Jeffem Johnsonem – což je jeden z nejchytřejších a nejnadanějších vývojářů, které jsem měl v Mandrivě tu čest poznat. RPM5 je zaměřeno na nové myšlenky a flexibilitu. Na rozdíl od RPM4 se vývojáři RPM5 nebojí změnit různé věci, pokud nefungují tím správným způsobem, přidávají nové vlastnosti, experimentují s nastavením a backendy a vůbec – tempo vývoje je mnohem vyšší. Není to vhodné pro podnikové nasazení, ale pro nadšence, lidi zkoumající, jak funguje systém uvnitř.

Mandriva byla vždy v první linii inovací, a to už od svých počátků. Jako první nasadila KDE, představila Metisse a sémantický desktop atd. Takže v tomto kontextu inovací se RPM5 zdá jako přirozený vývoj.

Nedávno bylo vydáno GNOME 3. Jaké jsou plány s implementací GNOME 3 a GNOME Shellu do Mandriva Linuxu?

Mandriva 2011 se zaměřuje na jediné prostředí – KDE4, vylepšené o produkty ROSA Labs. Takže nebudou žádné oficiální ISO obrazy s GNOME.

Na druhou stranu, jak jsme minulý rok slíbili, to neznamená, že GNOME a LXDE budou (nebo by měly být) zakázány. Naopak chceme podnítit komunitu, aby je vytvořila tak, jak si myslí, že to bude nejlepší. Mandriva bude mít svou vlastní distribuci založenou na grafickém prostředí KDE, ale nic nikomu nebrání vytvořit edici s GNOME, LXDE a nebo Xfce… a mnoho dalších edicí. Při tvorbě budete mít ke všemu plnou podporu ze strany firmy Mandriva.

Jako příklad takovéto edice nechť je EduMandriva (z Ruska, vyvíjená Alexanderem Kazantsevem), distribuce založená na LXDE, ale vytvořená na stejné infrastruktuře a se stejnými skripty jako oficiální vydání.

9 komentářů

  1. Jiří Nedavaška | 02.08.2011 | 11:08 | Odpovědět

    Ze všeho nejdříve chci poděkovat za článek. Rád čtu tyhle rozhovory s lidma, kteří mají vliv na vývoj Linuxu.
    Jen mi, už delší dobu vrtá hlavou, proč vlastně Eugeni Dodonov nepoužívá Mandrivu s prostředím KDE. Jestli si dobře pamatuju i z tvých minulých článků, tak pokud jsi s někým dělal rozhovor nebo jej překládal, tak ten člověk prostě nepoužíval to co tvořil. To mi fakt přijde divné a nedělá to moc dobrou reklamu pro Mandrivu. Já vím, že za to nemůžeš 🙂 , ale jen mě to fakt vrtá hlavou.
    Prosím tě jestli je to možné, můžeš se na to Eugeni Dodonova příště zeptat? To by mě fakt zajímalo 🙂

    1. Peťoš Šafařík | 02.08.2011 | 11:29 | Odpovědět

      Mě celkem baví dělat ty rozhovory. A navíc se dozvím spoustu osobních informací o těch lidech, jako např. o Eugeniho zeleném pásku 🙂
      Na to, jaké používá grafické prostředí a na jeho důvody jsem se jej ptal. Nezapomeň, že je to první díl ze dvou 🙂

  2. Jiří Nedavaška | 02.08.2011 | 11:51 | Odpovědět

    Aha 🙂 tak to mám další důvod těšit se na další část 🙂

  3. ferri | 02.08.2011 | 12:56 | Odpovědět

    Chcel by som sa opýtať na tú stratégiu Mandrivy.
    Ak si teda po vydaní MDV 2011 nastavím zdroje aktualizácií štandardne pre toto číslo vydania, budú bezpečnostné aktualizácie a opravy chýb, alebo aktualizácie nebudú vôbec?

    1. ferri | 02.08.2011 | 13:05 | Odpovědět

      Omlúvam sa. Blbá otázka.

      Trochu ma zmiatlo toto:
      …teď vyjde Mandriva Linux 2011, za šest měsíců bude vydána Mandriva Linux 2011.1 s aktualizacemi, poté 2011.2 a tak dále…

      1. Peťoš Šafařík | 02.08.2011 | 13:12 | Odpovědět

        Podobně jako tomu bylo minule s 2010.2 — byl to 2010 SPRING s aktualizacemi. No a podobně by to mělo být i nadále.

    2. Peťoš Šafařík | 02.08.2011 | 13:06 | Odpovědět

      Normálně budou aktualizace tak, jak jsme zvyklí z 2010.0,1,2… Proč by tomu mělo být jinak? V rozhovoru nic takového řečeno (snad) není…

  4. Ivko | 02.08.2011 | 15:05 | Odpovědět

    Vďaka za rozhovor. Čosi nové sme sa dozvedeli.

  5. Aleš | 05.08.2011 | 21:57 | Odpovědět

    Díky za článek.

    Něco ze života s Linuxem:

    Potřeboval jsem na testovací stroj nějaký Linux. Nejdřív jsem sáhl po Ubuntu 11.04, abych zjistil, co na tom všichni mají. Po docela velkém zklamání jak s Unity, tak s klasickým Gnome, ale hlavně s nedostatkem nástrojů k nastavení hardware i prostředí přišla na řadu Mageia 1. Tam jsem narazil na potíže s pomalým a nestabilním KDE a na Krusader, který nešel vůbec spustit.

    Mandrivu používám už léta, tak jsem se pokorně vrátil k ní ve verzi 2011 RC2. Až na zdlouhavou instalaci, která překvapivě nic nevypisuje na žádnou konzolu, v ní všechno funguje jak má. Navíc vypadá výborně a dá se přizpůsobit podle mých potřeb. Už se těším na ostrou verzi.

Leave a comment

Sorry, you must be logged in to post a comment. Login